O politice krajiny
Politika krajiny
– důvody vzniku a hlavní cíle
Politika krajiny vznikla jako strategický dokument reagující na potřebu koordinovaného a dlouhodobého přístupu k využívání a ochraně krajiny v Česku.
Je součástí Národního plánu obnovy a vychází z mezinárodních závazků, jako je Úmluva o krajině, a klíčových strategických plánů České republiky. Cílem je propojit existující státní strategie a definovat priority pro efektivní správu krajiny do roku 2050, přičemž důraz je kladen na udržitelnost, biodiverzitu a adaptaci na klimatickou změnu.
Dokument se zaměřuje na koordinaci plánování v krajině s ohledem na přírodní i kulturní hodnoty. Mezi hlavní priority patří zadržování vody, obnova fluviálních systémů, posílení biodiverzity a vytvoření vyvážené zemědělské a lesní krajiny. Klíčová opatření zahrnují ochranu zachovalých ekosystémů, udržitelné zemědělské a lesnické praktiky a efektivnější institucionální rámec pro rozhodování o krajině. Politika také klade důraz na zapojení veřejnosti a místních aktérů do správy krajiny a podporu zelené infrastruktury.
Harmonogram implementace
Q1 2024 – Zahájení přípravy politiky krajiny
Q2 2024 – Analytická část: identifikace problémů a výzev
Q3 2024 – Návrhová část: definování strategických cílů a opatření
Q4 2024 – Příprava kompletního dokumentu
Q1 2025 – Projednání s klíčovými aktéry, zapracování připomínek
Q2 2025 – Meziresortní předjednání Q3 2025 – Veřejná konzultace, meziresortní připomínkové řízení a předložení vládě
Q4 2025 – Vytvoření metodiky krajinného plánování
Priority politiky krajiny
A. KOORDINACE
Koordinovaně spravovat krajinu
Účinná správa krajiny vyžaduje dobře koordinovanou spolupráci mnoha různých aktérů.
Klíčové je sladění veřejných zájmů, koncepčních, ekonomických a regulačních nástrojů s realizací konkrétních opatření a aktivním, dlouhodobým zapojením obyvatel. Je nezbytné sladit skutečný stav a hodnoty krajiny s právním rámcem, který odráží složitou strukturu majetkových vztahů.
Klíčovým předpokladem je posílení vztahu lidí ke krajině a zajištění potřebných znalostí pro její udržitelnou správu. Tento přístup usnadní život lidí, kteří krajinu využívají, a zároveň usnadní realizaci opatření zaměřených na zlepšení kvality života, zvládání dopadů změny klimatu, ochranu biodiverzity a obnovu přírody.
B. PLÁNOVÁNÍ
Plánovat krajinu s respektem k přírodním a kulturním hodnotám
Předpokladem pro zlepšení stavu krajiny je změna přístupu k využívání přírodních zdrojů a realizace opatření na základě plánování. Krajinné plánování pomůže zajistit vyšší koncepčnost a zohlednění přírodních a kulturních hodnot. Musí být založeno na podrobných znalostech jevů a procesů v krajině. Úkolem krajinného plánování je přispět ke koordinaci budoucích aktivit v krajině, která vychází z komplexního pohledu a holistického přístupu.
Funkčně propojená síť zelené infrastruktury bude poskytovat pestré ekosystémové služby. Stavby dopravní a technické infrastruktury musí tuto síť respektovat a být projektovány tak, aby s ní byly koordinovány a nevytvářely nepřekonatelné překážky a umožňovaly obnovu přírody.
Budoucí rozvoj zastavěného území a infrastruktury musí respektovat přírodní a kulturní hodnoty krajiny. Stavební činnosti se zaměří primárně na zastavěná území místo přílišného zastavování doposud nezastavěného prostředí. Nově zastavěné plochy budou propojeny s dopravní, technickou a zelenou infrastrukturou, infrastrukturou sociálních služeb a s podílem veřejných prostranství. Stavby dopravní a technické infrastruktury celostátního významu je nutné vzájemně koordinovat již ve fázi plánování a projektování. Nesmí zbytečně fragmentovat území a překážet funkčnímu propojení sídel a krajiny prostřednictvím pěšin a drobných cest.
C. BIODIVERZITA
Zajistit podmínky pro zachování, posílení a obnovu biologické rozmanitosti
Lokality cenné z hlediska biodiverzity je nutné v krajině zachovat a obnovovat v dostatečné kvalitě, rozloze a vhodném prostorovém uspořádání. Omezení fragmentace krajiny a zachování její prostupnosti pro všechny organismy musí být významným kritériem při plánování a implementaci rozvojových aktivit.
Při péči o ekosystémy, přírodní stanoviště a biotopy druhů a jejich obnově musí být zohledňovány aktuální ekologické znalosti a klimatické prognózy tak, aby byly aktivity efektivní jak z hlediska vytvářené hodnoty, tak vynaložených kapacit – lidských, expertních i finančních.
Součástí těchto snah bude také regulace turismu a rekreačních aktivit v chráněných územích. Budou připraveny a zaváděny metodické přístupy pro usměrňování návštěvnosti, včetně podpory udržitelného turismu v méně exponovaných lokalitách.
Potřeby ochrany a obnovy biodiverzity v krajině je zapotřebí adekvátně promítnout do politik všech resortů a samosprávných celků. Zároveň musí být aktivně zapojováni další aktéři, jako jsou místní komunity, soukromý sektor a nevládní organizace. Klíčovou roli proto hraje osvěta, vzdělávání, a především participativní přístup k péči o biodiverzitu, který podporuje společnou odpovědnost.
D. VODA V KRAJINĚ
Plošně zadržovat vodu v krajině a obnovit fungující fluviální systémy
Vodní složka je základním pilířem udržitelného rozvoje společnosti a vyžaduje maximální pozornost.
Kvalita života obyvatel, stav životního prostředí a prosperita hospodářství závisí na dostatku vody v krajině, udržitelných vodních zdrojích a zvýšení jejich odolnosti k vývoji klimatu. K tomu musí směřovat opatření v oblasti hospodaření s vodou. Zásadní je zasakování srážkové vody do vod podzemních, které je v současnosti na mnoha místech nedostatečné a musí být podpořeno šetrnějším hospodařením v krajině.
Důležitá je rovněž role technických opatření, jako je akumulace vody ve vodních nádržích, která předvídatelně umožňují dlouhodobě odebírat vodu pro její úpravu na vodu pitnou, a dále zelená infrastruktura ve městech, která i zde může vytvářet podmínky pro zachycení a případné další využití srážkové vody i při extrémnějších podmínkách.
Vhodně umístěné a projektované vodní nádrže mají nezastupitelný význam pro zajištění dostatečného množství kvalitní vody pro zásobování obyvatelstva, průmyslu, zemědělství i dalších odvětví. Zároveň významně přispívají ke zvládání hydrologických extrémů a k udržování stabilních průtoků ve vodních tocích.
Pro zmírnění dopadů sucha a povodní, zajištění vodohospodářské odolnosti a zvýšení odolnosti krajiny vůči faktorům ovlivňujícím její vodní režim je nezbytná změna přístupu. Obnova říčních systémů a posílení schopnosti krajiny plošně zadržovat vodu jsou zásadní, protože říční systémy trpí značnou degradací přirozené dynamiky, přirozené hydromorfologie a omezenou schopností zpomalovat odtok vody. Nezbytným opatřením je obnova přirozených procesů a podpora říčního kontinua. V zemědělské a lesní krajině je nezbytné obnovit její retenční schopnosti tak, aby zároveň docházelo k přirozenému čištění vody a postupnému doplňování podzemních i povrchových vodních zdrojů.
E. ZEMĚDĚLSKÁ KRAJINA
Vytvořit vyváženou zemědělskou krajinu s dostatečnou produkcí, ekologickou stabilitou a estetickými hodnotami
Zemědělská krajina bude směřovat k proměně v územích, kde degradovaly její ekologické, sociální a kulturní funkce. Z prostoru zaměřeného výhradně na produkci se musí stát skutečný agroekosystém, který poskytne více prostoru pro biodiverzitu a podpoří život a vyvážený rozvoj venkovských komunit při zachování produkční funkce.
Zemědělská produkce však musí probíhat prostřednictvím udržitelných postupů, které minimalizují erozi, chrání půdu a zachovávají její přirozenou úrodnost. Při zachování produkčních funkcí je třeba snížit kontaminaci krajiny minerálními hnojivy a pesticidy, které vedou ke ztrátě biodiverzity a ohrožují vodní zdroje, včetně pitné vody.
Struktura krajiny se musí více přizpůsobit, než tomu je za současných podmínek daných podporou SZP, a to tak, aby v dostatečné míře místo rozsáhlých monokultur vznikaly menší plodinově různorodé plochy, propojené jinými typy integrujících produkčních ploch, jako například agrolesnictví, a ostatními neprodukčními funkčními krajinnými prvky. Ty mohou zahrnovat meze, remízky, stromořadí, aleje, průlehy, polní cesty či skupiny dřevin a mohou se inspirovat obdobnými historickými krajinnými prvky. Výsledná struktura krajiny a aplikované zemědělské postupy tak musí zastavit úbytek biodiverzity v zemědělské krajině.
Agrotechnické postupy musí zahrnovat dostatečné množství biopásů, všech typů úhorů a druhově pestrých luk, a to i v zemědělsky příznivých oblastech, či přecházet na šetrnější postupy obhospodařování, aby byly posíleny přirozené funkce agroekosystémů. V méně příznivých oblastech, kde dnes většinou převládá zatravnění, musí být zvyšována diverzita krajiny výsadbou dřevin, alejí a částečně na vhodných místech i obnovou pěstování plodin, s ohledem na protierozní ochranu a ochranu přírodních stanovišť volně žijících a planě rostoucích druhů.
Systém zemědělských dotací musí lépe podporovat pestrost krajiny i zemědělských postupů. Pestřejší krajinná mozaika pomůže čelit změně klimatu, obnovit biodiverzitu, zvýšit její estetickou hodnotu a zajistit dlouhodobou odolnost. Změny zemědělských technologií a postupů i změny v zemědělské krajině musí vést ke zvýšenému ukládání uhlíku v půdě a snižování emisí oxidů dusíku a metanu.
F. LESNICTVÍ
Vytvářet, chránit a udržitelně obhospodařovat pestré lesy přizpůsobené klimatickým podmínkám s respektem k jejich mimoprodukčním funkcím
Přizpůsobení lesů měnícím se klimatickým podmínkám je dlouhodobý proces, který zahrnuje postupné změny dřevinné skladby, věkové struktury, popřípadě i prostorového uspořádání porostů. Lesnické hospodaření musí respektovat priority a cíle dané kategorie lesa.
Musí být upřednostňována přirozená obnova lesů a zalesnění ve prospěch vzniku smíšených porostů s přirozenou dřevinnou skladbou odpovídající stanovištním podmínkám. Pěstování a výchova lesních porostů musí být trvale zaměřena na zvýšení jejich trvalosti a odolnosti jako nutné podmínky zajištění vyrovnaného plnění všech ekosystémových služeb a funkcí lesa.
Zajištění trvalosti a odolnosti lesů vyžaduje efektivní hospodaření s vodou a integrovanou ochranu před škodlivými činiteli. Klíčové je také udržení rovnováhy mezi lesem a zvěří, aby mohlo docházet v dostatečné míře k přirozené obnově lesa. Ochrana lesních ekosystémů spočívá – kromě institucionální a právní ochrany – v takovém lesnickém a mysliveckém managementu, který zajistí existenci, trvalost, odolnost a s přihlédnutím k místním podmínkám co nejvyšší míru jejich biodiverzity, a tím i všechny funkce lesů a jejich ekosystémové služby.
1.
Obnova přirozeného vodního režimu –revitalizace mokřadů, podpora přirozených niv, obnova říční sítě a zlepšení retence vody v krajině.
2.
Zlepšení struktury zemědělské krajiny – zvýšení podílu krajinných prvků na 7 % a jejich evidence, omezení velkých monokulturních ploch.
3.
Podpora regenerativního zemědělství – bezorebné technologie, střídání plodin, podpora meziplodin, agrolesnictví a regenerativní pastva.
4.
Snížení znečištění pesticidy – regulace některých postupů (např. podzimní desikace), lepší dohled nad používáním chemických látek a zatraktivnění ekologického zemědělství.
5.
Sekvestrace uhlíku v krajině – podpora zalesňování půd s nízkou bonitou, rozšíření regenerativních postupů a úprava krajinné struktury.
